Legendární auto
Pamatuji si, jak mi děda vyprávěl o tom, když si pořídil nové auto. Byl to trabant. Jistě znáte trabant, že ano? Ani vám ho nemusím asi představovat, protože si myslím, že před třiceti lety ho měl opravdu každý. Myslím si, že trabant bylo takové startovní auto asi všech. Potom následovala auto škodovka. My jsme ji měli taky. Škodovku sto dvacet. Musím říct, že to opravdu byla perfektní auta. Už je mi přes třicet let a už mám jiné auto. Pořídila jsem si krásné sportovní auto, protože sportovní auto mám ráda. A můj přítel si otevřel moto dílnu, kde opravuje nejenom auta, ale taky motorky. On má rád všechno, co má motor. A já se mu nedivím, je to přeci hlavně mužská záliba.
A mně se to líbí taky. Protože už i můj dědeček měl rád auta a rád se v autech vrtal. A vzpomínám si, jak moje babička stele nadávala, že děda má stále černé ruce od nějakého mazu, když se stále hrabe v autě. Děda to bral ale vždycky sportovně. Děda říkal, že práce není vždycky čistá. Že někdo prostě umí psát a někdo se zase vrtá v autě. Vždyť na druhou stranu má děda pravdu. A mně se to moc líbilo. Pokaždé, když vejdu někam do nějaké auto moto dílny, tak si vzpomenu na dědečka. Já jsem totiž do jeho auto moto dílny taky velmi často chodila a umývala jsem auta. A opravdu mě bavilo umývat auta.
Byla jsem ještě malá, ale byla to opravdu moje záliba. Nyní mám auto, o které se taky starám. A sama sice do servisu s ním jezdím já, protože já se vrtat v autě opravdu netroufnu. Myslím si, že bych to nějak zničila a dopadlo by to auto ještě hůř než před servisem. Nebo vy se vyznáte v autech i když nejste automechanik? Já jsem na tohle opravdu levá a je mi jasné, že bych neuměla vyměnit ani kolo od auta. Vážně bych se bála, ale nějak mi připadá, že bych se to asi neučit přeci jen mohla. A jak jste na tom vy s technikou u auta?